Únorový FRESH - maturitní ples očima Kristýny Brabcové, studentky 8. B

Ve středu 18. ledna se odehrála ta velká událost zvaná maturitní ples v režii maturitních tříd Gymnázia mezinárodních a veřejných vztahů a Soukromého gymnasia Josefa Škvoreckého. Slavnostní večer proběhl v podobně slavnostním sále Národního domu na Vinohradech, což dodávalo celé akci nádech galavečera roku a zároveň zastíralo chaotické hemžení vyděšených maturantů.

Rušno bylo již od pěti hodin odpoledne, kdy se do budovy slétlo hejno nenamalovaných „čarodějnic“, z nichž se později stanou Miss of the Evening. Na každé ruce měla děvčata patero tašek a uprostřed každé náruče se zaručeně skrýval rozpálený telefon, skrze který spílaly dívky svým spolužákům či kamarádům, proč již dávno nejsou přítomny. 

Pak rychle pryč – před vlastním maturitním plesem bylo ještě potřeba něčím uchlácholit naříkající žaludky, to něco však muselo později vydržet žaludeční roj motýlů z nervozity. Buďme upřímní – to trápilo spíše dámy, ač nedobrovolně. Ty se rychle shlukly kolem jediného páru zrcadel v šatně hned poté, co se se značným klením vsoukaly do korzetů, šněrovaček i jiných kleští, kterým se v dobré společnosti říká „velká večerní róba“. Pánové vše pozorovali v pozadí (hlavně se nesmát moc nahlas).

To už se scházeli rodiny a známí, kteří museli za svým cílem vyjít mnoho schodů. Napětí stoupalo, holky lomily rukama a kluci brblali o předlouhé frontě k baru. S příchodem halasného utišování davu a řazení do front opustily studenty všechny myšlenky, které se nesoustředily na následující slavnostní nástup a šerpování. Kvůli tomu všechna ta drahá látka, kvalitní líčidla a nové obleky. Dámy v lodičkách záhy zjistily, jak moc podlaha klouže, žádná nehoda se však nestala. Fotoaparáty blikaly a klapaly, hosté tleskali, a dokonce se ukázalo, že vybrané šerpy se hodí k veškerému oděvu. Několik z dam ve vysokých podpatcích měly při čekání na přípitek na tváři těžko skrývaný výraz čirého utrpení, ale pro krásné fotky vydržely všechno.

Večer ubíhal velice rychle; po proslovu vážené paní ředitelky, jež vyzbrojila své studenty knížkou životních mouder, následoval tanec s učiteli a rodiči. Slovo „tanec“ v tomto případě zahrnovalo jakýkoli pohyb na vymezeném parketu. Zaznělo jen pár dalších písniček, než přišel čas na půlnoční překvapení. Některá apelovala na uměleckou stránku publika, jiná spíše na jeho humor, všechna však byla velkolepá.

Jak se přibližovala půlnoc, byly róby zakukleny zpět do svých obalů a celková nálada se přesunula z vážné na hravou – možná díky zvyšující se hladině alkoholu v krvi přítomných. Tu ještě očekával prudký nárůst na after-party, jež se kvapem blížila, to už je ovšem jiný příběh.

Kristýna Brabcová, studentka 8. B