VŠEHO S MÍROU aneb mezinárodní den dětí

Celý život jsem obklopena dětmi, a to svými i cizími, také těmi nejmenšími i dospívajícími. Vidím, jak rostou a mění se. A také vidím, jak jsme to právě a jedině my dospěli, kteří je formujeme, utváříme a ovlivňujeme. A kdybych se svojí zkušenosti měla říci, co je pro jejich vývoj a rozvoj nejlepsi, řekla bych DÁVAT JIM VŠEHO TAK AKORÁT. Dávat jim tak akorát lásky, protože i tento cit může dusit. Je důležité projevovat podporu a zájem, ale nesmí to být na úkor volnosti. Obklopovat děti luxusem a haldami hraček je marný pokus o rozvoj jejich tvořivosti a kreativity.

Za nejzdravější přístup považuji střízlivost a umírněnost. Ve všem. Mnohokrát jsem totiž byla svědkem toho, jak rodiče přemírou svého mateřského citu a přemírou svých strachů a obav, své děti vyčerpávají a ničí. Zavazují je tím k vděčnosti a vytvářejí na sobě jejich nezdravou závislost.

Nadhled nad životem, rozum v hrsti, přiměřená odvaha, maximální důvěra a samozřejmě bezpodmínečná láska jsou pilíře, na kterých by naše rodičovská role měla stát.

Dnes je Mezinárodní den děti a já si přeji, aby naše děti dále žily v klidu a míru a aby od nás dospělých měly všeho tak akorát.

(A jestli se ptáte, kolik toho “akorát” má být, tak to Vám neporadím. To totiž musíte sami cítit). ?