Prostředí, které mladého člověka obklopuje, velmi výrazně formuje jeho osobnost. 

Mám štěstí, protože moji uměnímilovní rodiče mě odmalička zahrnovali  knihami, obrazy, hudbou a filmy, maminka vše oživila  historií a filosofií, vedla mě k lásce k jazykům, k přírodě  a k lidem a k úctě k tomu, co úžasného vytvořili. Učila mne rozlišovat dobro a zlo, být vnímavá, tvořit si vlastní názor, ale i být  tolerantní  a respektovat názory druhých. 

Při výběru mé školy byla velmi náročná. Hledala pro mne  školu, která mne povede v takto nastaveném duchu, kde se budu moci rozvíjet v tom,  k čemu mám nadání,  kde budou brát na zřetel i má specifika a potíže. Školu s bohatým a pestrým programem, na které získám pod vedením odborníků učících moderními metodami kvalitní vzdělání, ale také si osvojím komunikační dovednosti a vybuduji si studijní návyky, kde se naučím pracovat nejen individuálně, ale i v týmu, kterého budu součástí. 

A já vnímám, že zde opravdu součástí týmu jsem. 

A to je skvělý pocit. 

Ne každý rodič vybere pro své dítě soukromou střední školu, ale moje maminka je přesvědčena, že vybrala dobře - Gymnázium mezinárodních a veřejných vztahů Praha.

Na GMVV studuji 4 rokem. Od té doby, co jsem na této škole, se mi zcela změnil názor na studium. Na základní škole mne to moc nebavilo a nedovedla jsem si představit, jak budu studovat na gymnáziu. Příchod na školu byla obrovská změna. Musela jsem se začít více připravovat na vyučování, přesto mě to začalo bavit. Do školy se i těším, protože hodiny jsou zábavné, tedy pokud zrovna nepíšeme písemku. Učitelé se s námi při hodinách smějí a to potom mění atmosféru celé hodiny. Zeptali byste se někdy sami sebe, jestli český jazyk může být zábavný? Já vám odpovím. Může. V českém jazyce máme hodiny, kdy diskutujeme a předkládáme argumenty vyučujícímu na různá témata, například o sociálních sítích. Sledujeme také naučné filmy nebo pracujeme ve skupinách. Máme však normální hodiny, ale ty nikdy nejsou stejné, vždy jsou něčím zajímavé a jedinečné. Zábava se najde i v předmětech jako je chemie nebo v přírodopise. Zde se učíme kosti s pomocí kostlivce Alfréda, v zeměpise jsme se učili australský tanec Háka a spousty dalších zajímavých věcí. S učiteli navštěvujeme různé exkurze a podnikáme výlety. Ve škole se potkáváme se spoustou zajímavých lidí, např. rodilí mluvčí z Kanady, USA, Francie a Německa a také studenti ze zahraničních škol. Pokud můžu mluvit sama za sebe, tuto školu vřele doporučuji.

Gymnázium mezinárodních a veřejných vztahů se mi za ta léta studia stalo mnohým, nejen školou. Je s ním spjata velká část mého života, která mi pomáhala se proměnit v osobnost, kterou jsem dnes. Mám naň vzpomínky, které si ponesu po zbytek svého života a které se netýkají jen srandiček, které jsme vymysleli mezi sebou, ale i zážitků, které jsem prožila s profesory a vůbec všemi lidmi, kteří o školu a její studenty pečují. Vždy ke mně byli vstřícní a starali se o mě téměř jako o vlastní. Byli plní pochopení ve chvílích, kdy bylo ouvej, a smáli se, když bylo proč. Brali mne jako přítele, ale zároveň mi nikdy nedovolili se chovat nepatřičně a včas mě „zkrotili“. 

Nastávaly chvíle, kdy jsem to chtěla vzdát a odejít od toho, zejména co se týče jazyků, protože to je jedno z nejtěžších odvětví studia vůbec, naučit se dorozumívat cizí řečí. Byla jsem naštvaná a nechtělo se mi jít dál. Každý jsme potřebovali něco trochu jiného. Profesoři však byli trpěliví a hlavně nápomocní a jejich profesionální přístup přinesl ovoce. Když jsem došla určité hranice, profesoři mne jednoduše nahnali (i s mými hormony ) zpátky.

Dnes mám rok do maturity a pilně se učím. Pochopila jsme, že nejlepší přístup je se učit a dělat práci, která je mi zadána, k čemuž došlo právě díky školnímu sboru, který mne nikdy nezklamal a provedl mě bouřemi mládí v bezpečí a v klidu. Dnes beru rozum do hrsti a začínám se starat o svou budoucnost.

Děkuji.