Tak jsme se dočkali. Tedy hlavně se dočkali žáci. Na karnevalovou noc s přespáním ve škole se mnozí velice těšili a myslím, že je akce nezklamala. Pestrý program včetně tanečního vystoupení, dlabání dýní, či diskotéky poskytl zajímavě strávený večer nejen žákům, ale také učitelům, kteří se akce zúčastnili. Všem bych chtěla poděkovat za skvělou atmosféru, hladký průběh a speciálně žákům 4.A za výbornou organizaci soutěží.

PhDr. Lenka Palkovská, Ph.D.

Před třemi lety navázalo naše gymnázium GMVV spolupráci s Japonskou školou, která se nachází v sousední pražské části, a to v Řepích nedaleko naší stodůlecké budovy (cca 2,6 km).  Spolupráce se od prvního roku zaměřuje na vzájemnou výměnu učitelů. Tedy určití učitelé z Japonské školy navštíví naše žáky a určití učitelé našeho gymnázia navštíví Japonskou školu. Nejde pouze o návštěvu, nýbrž konkrétní výuku, která je podstatou samotné spolupráce. Pro žáky je obohacující, pokud zažijí výuku v jiném stylu a pro učitele to platí také, pokud uvidí odlišně fungující třídní kolektiv (jiná kultura – jiná mentalita). V letošním školním roce proběhla spolupráce právě na podzim (listopad-prosinec). Ve dvou blocích po dvou vyučovacích hodinách japonští studenti poznávali a lokalizovali turistické cíle ČR, dozvídali se historické zajímavosti o ČR a poznávali českou kulturu. Možná vyvstává otázka, jak lze učit japonské žáky 5. až 8. třídy, když naši učitelé neumí japonsky? Bez angličtiny by to nebylo možné. My jsme vybaveni a japonští studenti také. Proto je to možné. Z našich pedagogů měli tu čest předstoupit před třídu japonských studentů Martin Zelinka, Mariana Pípalová, Marie Šmilauerová a Jakub Janalík. Všichni zainteresovaní se shodli na tom, že je to velmi zajímavá zkušenost. Ředitel Japonské školy se na příští sezónu vrací zpět do své japonské vlasti, nicméně přislíbil, že v takto nastavené spolupráci bude chtít pokračovat i jeho následovatel. I z naší strany je každopádně zájem.  

Mgr. Jakub Janalík

V listopadu jsme společně objevovali Prahu. Studenti 1. D, 5. B a jejich zahraniční spolužáci se zapojili do projektu „Praha ze všech stran“. Hlavním cílem projektu bylo netradičně poznat zajímavá místa Prahy.  

V přípravné fázi byli studenti rozděleni do pěti skupinek, z nichž každá měla určité zaměření a trasu. V den realizace studenti poznávali pražská divadla, hledali domovní znamení a příběhy k nim se pojící, poznávali místa spojená s Janem Nerudou a dozvěděli se něco o chilském básníku Pablo Nerudovi, mapovali historii a stavební detaily pražských mostů a také hledali v srdci Prahy stavby ve stylu brutalismu, tedy moderní stavby postavené mezi lety 1960-1990. Při závěrečné fázi projektu se všechny skupiny sešly v učebně a navzájem si formou prezentací či videí prezentovaly své objevy a poznatky. Je nutno dodat, že celý projekt probíhal v anglickém jazyce. 

Cíle projektu jsme tak naplnili na 100 %, neboť žádný ze zúčastněných nakonec nebyl ošizen o žádnou procházku. Studenti se dozvěděli mnoho zajímavých informací a viděli mnoho zajímavých míst, které pro ně mohou být inspirací při dalším poznávání našeho hlavního města.

Bc. Zbyněk Vacek

Vážené studentky, vážení studenti,

sešli jsme se dnes, 17. 11. 1989 zde na Albertově, abychom si připomněli 

17. listopad 1939. Kdo, když ne my, kdy, když ne teď!

Vážení čtenáři, nebojte, nepřesunuli jste se právě v čase do minulosti. To se naopak „podařilo“ studentům, kteří se sešli poslední říjnovou středu v 15:30 v Praze na Albertově. Vzhledem k chystané exkurzi do Brna a Bratislavy (plánované na 10. - 12. listopad) jsme se rozhodli pro toto datum. Obě akce zahajují sérii zvanou „Po stopách…“, kterou bude tento školní rok historický klub konat (6. 12. to pak bude i prohlídka kostelů zvaná „Po stopách sv. Mikuláše“). 

Cílem akce bylo připomenout studentům význam 17. listopadu, ať už šlo o rok 1939 i 1989 a zejména pak vyzdvihnout účast a význam studentů na obou událostech, tedy důvod, proč se tento den slaví Mezinárodní den studentstva.

Na sraz pochodu kopírujícího ten listopadový před 28 lety dorazilo přes 20 účastníků, kteří navíc uposlechli výzvy a přinesli s sebou řehtačky a zejména pak skvělé transparenty. Rekonstrukce listopadových událostí tak mohla začít. Zlí jazykové by mohli namítnout, že nám početně k  20 000 účastníků několik nul chybí, ale ty jsme dostatečně vynahradili entuziazmem a nadšením! První zastávkou na pochodu byla deska v areálu VŠCHT v Praze na Albertově, kde proběhlo seznámení s událostmi 17. 11. 1939. Potěšilo nás, že se dostavili i studenti ze zahraničí hostující na naší škole. Díky překladu některých přítomných i pana profesora Zelinky se tak měli možnost seznámit s částí novodobé historie naší republiky. Z tohoto místa se dlouhý had našeho průvodu vydal k Vyšehradu a další zastávce, kterým byl hřbitov Slavín. Zde si slovo vzal známý odborník na pražské hřbitovy kolega Martin Zelinka a provedl nás mezi velikány, jejichž jména lze na pietním místě nalézt.

Na Vyšehradu se pak odehrála i scéna veskrze aktuální, a to parafráze známého vystoupení Kaisera a Lábuse – hodina dějepisu. Zde autor poznamenává, že byl kolegou Zelinkou k hraní ženské role donucen výhrůžkami vyloučení z historického klubu a podřídil se tak zcela nedobrovolně . Z Vyšehradu se pak Petr, Dušan, Mirek… vydali směrem k poslední zastávce na Národní třídě, kde byla akce zakončena. Po celou cestu budila poměrně velký zájem kolemjdoucích, nejvtipnější byl komentář mladého muže hovořícího ke své slečně (v reakci na jeden z transparentů): „Nežít ve lži.  Hustý!“

Chtěl bych na závěr poděkovat všem zúčastněným za pohodový průběh a skvělý přístup, s kolegou Zelinkou jsme si celé odpoledne rozhodně užili a snad jsme nebyli sami. Těšte se na další akce. Bude jich vážně ještě dost.

Bc. Karel Dinda, vedoucí historického klubu