Jednou někdo někde řekl: „Nelze se naučit nic od toho, koho nemáš rád.“ Při výuce jazyků na naší škole jsme si této pravdy vědomi, a proto klademe velký důraz právě na pozitivní atmosféru při výuce, na celkové klima třídy a mezilidské vztahy. Na naší škole je učitel studentovi především partnerem a tzv. facilitátorem (povzbuzovačem, „usnadňovačem“).  Skutečnost, že student hraje ve výukovém procesu hlavní roli a že se na naší škole zřídkakdy setkáte s frontální výukou, považujeme za samozřejmou, stejně tak zpestřování vyučovacího procesu různými moderními přístupy (např. tzv. tandemovou výukou, metodou Žák v roli učitele atp.), nebo využívání moderních technologií (jako je používání tabletů a mobilních telefonů). 

Další samozřejmostí je, že klademe nemalý důraz na seznámení studenta s autentickým jazykovým prostředím, tedy že dbáme na navázání bližšího vztahu studentů s prostředím cílového jazyka – navštěvujeme velvyslanectví, účastníme se kulturních programů dané země (např. Fiesta Flamenca)- a podporujeme studenty při účasti na olympiádách, na mezi-školních soutěžích nebo při výjezdech do zahraničí.

Nespokojujeme se pouze s jazykovými kompetencemi studentů, jde nám o jejich celkovou schopnost v jazyce komunikovat a řešit různé autentické situace za pomoci smysluplného projevu. 

Běžnou praxí na vyšším stupni gymnázia je používat jazyk jako prostředek k hodnocení a vzdělávání - vedeme studenty k aktivní schopnosti kriticky přemýšlet o výkonech ostatních, udělovat známky, být v cílovém jazyce kritický/sebekritický (využívat vhodnou slovní zásobu i argumenty v AJ), samostatně vést část výuky zejména v ESW, MV, AJs. 

Na nižším stupni gymnázia studenti v cílovém jazyce prezentují, přičemž ke komunikaci s vyučujícím a ostatními žáky používají tzv. funkční jazyk.

Co nás tedy odlišuje? Čím jsme si zasloužili nejvyšší hodnocení od České školní inspekce?   Je to právě komplexní přístup, kdy - kromě výše zmíněné práce se studentem - považujeme za stěžejní samotnou práci v učitelském kolektivu. 

Samotný výběr vyučujících je většinou přímo úměrný kvalitě výuky. Naši vyučující procházejí třemi koly výběrového řízení, jehož součástí není jen ukázková hodina, ale i dotaz na motivaci k výuce a zapálení pro obor. Naši vyučující se neustále vzdělávají a jejich práce je monitorována metodičkou školy. Týmová práce a její podpora nám umožňuje předávat si zkušenosti, analyzovat situace a hledat společná řešení.

Přistupujeme tedy k výuce komplexně - tedy tak, jak komplexní je život sám. Pracujeme jako tým, a proto dovedeme úskalím výuky společně čelit. 

Mgr.  Jana Stoklasová

Ve středu 18. ledna se odehrála ta velká událost zvaná maturitní ples v režii maturitních tříd Gymnázia mezinárodních a veřejných vztahů a Soukromého gymnasia Josefa Škvoreckého. Slavnostní večer proběhl v podobně slavnostním sále Národního domu na Vinohradech, což dodávalo celé akci nádech galavečera roku a zároveň zastíralo chaotické hemžení vyděšených maturantů.

Rušno bylo již od pěti hodin odpoledne, kdy se do budovy slétlo hejno nenamalovaných „čarodějnic“, z nichž se později stanou Miss of the Evening. Na každé ruce měla děvčata patero tašek a uprostřed každé náruče se zaručeně skrýval rozpálený telefon, skrze který spílaly dívky svým spolužákům či kamarádům, proč již dávno nejsou přítomny. 

Pak rychle pryč – před vlastním maturitním plesem bylo ještě potřeba něčím uchlácholit naříkající žaludky, to něco však muselo později vydržet žaludeční roj motýlů z nervozity. Buďme upřímní – to trápilo spíše dámy, ač nedobrovolně. Ty se rychle shlukly kolem jediného páru zrcadel v šatně hned poté, co se se značným klením vsoukaly do korzetů, šněrovaček i jiných kleští, kterým se v dobré společnosti říká „velká večerní róba“. Pánové vše pozorovali v pozadí (hlavně se nesmát moc nahlas).

To už se scházeli rodiny a známí, kteří museli za svým cílem vyjít mnoho schodů. Napětí stoupalo, holky lomily rukama a kluci brblali o předlouhé frontě k baru. S příchodem halasného utišování davu a řazení do front opustily studenty všechny myšlenky, které se nesoustředily na následující slavnostní nástup a šerpování. Kvůli tomu všechna ta drahá látka, kvalitní líčidla a nové obleky. Dámy v lodičkách záhy zjistily, jak moc podlaha klouže, žádná nehoda se však nestala. Fotoaparáty blikaly a klapaly, hosté tleskali, a dokonce se ukázalo, že vybrané šerpy se hodí k veškerému oděvu. Několik z dam ve vysokých podpatcích měly při čekání na přípitek na tváři těžko skrývaný výraz čirého utrpení, ale pro krásné fotky vydržely všechno.

Večer ubíhal velice rychle; po proslovu vážené paní ředitelky, jež vyzbrojila své studenty knížkou životních mouder, následoval tanec s učiteli a rodiči. Slovo „tanec“ v tomto případě zahrnovalo jakýkoli pohyb na vymezeném parketu. Zaznělo jen pár dalších písniček, než přišel čas na půlnoční překvapení. Některá apelovala na uměleckou stránku publika, jiná spíše na jeho humor, všechna však byla velkolepá.

Jak se přibližovala půlnoc, byly róby zakukleny zpět do svých obalů a celková nálada se přesunula z vážné na hravou – možná díky zvyšující se hladině alkoholu v krvi přítomných. Tu ještě očekával prudký nárůst na after-party, jež se kvapem blížila, to už je ovšem jiný příběh.

Kristýna Brabcová, studentka 8. B

Milí rodiče, studenti, kolegové,

první pololetí školního roku 2016/2017 uplynulo a přede mnou opět stojí úkol jeho zhodnocení. Nebudu ho ale hodnotit tzv. tvrdými daty, jak činím obvykle.

Stále intenzivněji si totiž kladu otázku, zda je tím nejdůležitějším výstupem studentovy a pedagogovy spolupráce „známka“. Zda není důležitější to, že se naučili vzájemnému respektu a kooperaci, pravidlům komunikace a argumentace? Zda je opravdu důležitější to, že student ve škole z určitého tématu „dostal dvojku“, než to, že měl pocit radosti z úspěchu, učivo ho bavilo, pochopil pocity lidí v těžkém historickém období, je schopen o tématu v reálném světě mluvit, zařadit ho do kontextu, reagovat na své přátele, argumentovat?

Právě s koncem pololetí a procesem „známkování“ jsem si tedy opět vzpomněla na svoji oblíbenou pasáž z Exupéryho Malého prince: „Tyto podrobnosti o planetce B 612 a její číslo jsem vám pověděl jen a jen kvůli dospělým. Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vykládáte o novém kamarádovi, nikdy se vás nezeptají na nic podstatného. Nikdy je nezajímá: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?“ Místo toho se ptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom mají dojem, že ho znají. Pokud povíte dospělým: „Viděl jsem krásný dům z červených cihel, za okny muškáty a na střeše holuby…,“ nedovedou si ho představit. Musíte jim říci: „Viděl jsem dům za sto tisíc franků.“ A hned zvolají: „Ach, to je krása!“

Milí rodiče, studenti a kolegové, zkusme si tedy nad „Bakaláři“ a vysvědčeními na tato slova občas vzpomenout.

Vážení rodiče a přátelé školy, 

máme pro vás únorový FRESH, který je nabitý zajímavými články!

Přejeme příjemné počtení.