Dnes 18.11. proběhne na Stodůlkách čtvrtletní pedagogická rada. Na této radě budou uzavřeny známky za první čtvrtletí tohoto školního roku.

Milí studenti, rodiče a přátelé školy,

máme tu předposlední Fresh roku 2015. Věříme, že se vám listopadové číslo bude líbit! Najdete v něm další díl ze seriálu o kritickém myšlení, rozhovor s vyučující Mgr. Stanislavou Černou, zprávu z poznávacího zájezdu do Skotska a mnoho dalšího. 

Možností založit školní Facebook se zabývám již delší dobu, vlastně téměř tři roky. Plně si uvědomuji, že Facebook se stal nedílnou součástí života především mladých lidí a že nemít facebookový profil může být vnímáno jako něco nemoderního a limitujícího. O tomto tématu jsem hovořila s odborníky, mluvila jsem o Facebooku se svými syny, jejich kamarády, jinými mladými lidmi, s učiteli, s kolegy řediteli, vlastně s kýmkoliv, koho jsem potkala. V rozhovorech jsem hledala odpovědi na otázky, je-li Facebook opravdu nutností, bez které škola nemůže být, jakou efektivitu přináší, a to vzhledem k vynaloženému času spravování facebookových stránek, jakou sledovanost školní Facebook mívá, kolik má followerů a liků a nebo jaký je jeho potenciál při získávání uchazečů  o studium? Samozřejmě jsem nedostala jednoznačnou odpověď. Co jsem také čekala? Názory se lišily jak mezi mladými lidmi, tak mezi generací starší. Byli takoví, kteří bez váhání Facebook podporovali a varovali mě, že nebudeme-li ho mít, jako bychom neexistovali. Byli takoví, kteří jednoznačně byli proti založení, jejich argumenty byly podpořené zkušeností, měly také logiku a sílu. 

Vzala jsem tedy všechny názory, zkušenosti  a doporučení do úvahy a převzala na sebe odpovědnost konečného verdiktu. A ten zní NE. Ale protože se říká „nikdy něříkej nikdy“, rozhodnutí je prozatím.

Pokusím se v krátkosti vysvětlit důvody svého rozhodnutí. Hned na začátku musím zdůraznit, že jsem si vědoma skutečnosti, že o jisté výhody spojené s Facebookem asi přicházíme. Takovými výhodami může být například přímý kontakt se studenty, aktuální a rychlé reakce na události či komentáře , sdílení fotek nebo statusů. 

Při přemýšlení o Facebooku jsem si v nějakém okamžiku položila dvě zásadní otázky, které zněly: Jaká je úloha školy a Jaká je úloha Facebooku? Úloha školy je myslím všem dostatečně známá, proto ji  shrnu do jedné krátké věty. Škola má vzdělávat a vychovávat. A jaká je úloha Facebooku? A opět krátce – Facebook má především bavit. Primární úlohou Facebooku tedy není informovat (Kdo by také dával suchým informacím liky?), úlohou Facebooku ani není publikování zpráv, reportáží nebo článků. A tak již tady já osobně vnímám jistý nesoulad. Jak škola, která je veřejnou institucí, podléhá zákonům, přísným pravidlům a jsou vůči ní vysoká morální očekávání,  může plně využívat výhod Facebooku? Pokud vím, chce-li se někdo na Facebooku zviditelnit, musí přijít se zajímavým a zábavným obsahem, musí  šokovat. Po zhlédnutí mnoha školních Facebooků jsem u většiny zaregistrovala  počet liků u fotografií či příspěvků okolo pěti až deseti, a to šanci škole ke zviditelnění moc nedává. 

My bychom Facebook stejně jako většina škol především využívali pro publikování zpráv, užitečných informací, zveřejňovali bychom na něm fotografie nebo videa. K těmto účelům už ale slouží školní web, Instagram, Flikr, program Bakalář, ke kterým  mají přístup všichni rodiče i studenti. Jednalo by se tudíž o duplicitu, která by někoho stála mnoho času. Měli bychom se tedy webu nebo Instagramu vzdát a vše již jenom publikovat na Facebooku? A mají ho vůbec všichni rodiče a studenti? 

Další mojí pochybností  je to, zda-li je škola schopná zajistit ze svých personálních  zdrojů nepřetržitou podporu a kontrolu. Protože si správa funkčního Facebooku žádá téměř celodenní přítomnost, pro každého učitele by byla tato činnost vysokou zátěží.  Zřejmě bychom tedy museli oslovit externí firmu, což ale nepovažuji za efektivní krok. 

Dalším argumentem pro nezaložení Facebooku je skutečnost, že si děti do třinácti let Facebook nemohou založit. My nechceme být těmi, kdo budou vystavovat mladší žáky gymnázia pokušení  pravidla porušovat a domáhat se u svých rodičů svolení k založení profilu. 

Vůbec ne nepodstatným argumentem je i psychologická stránka věci. Varování psychologů je alarmující. Vysokým tempem roste počet závislých dětí na sociálních sítích, vysokým tempem přibývá dětí s narušeným vnímáním sebe sama a svého okolí.  A opět je to Facebook, který je v této škodlivosti na prvním místě.  

Posledním a snad možná nejpádnějším důvodem mého rozhodnutí o nezaložení Facebooku jsou vysoká rizika zneužití obsahu jiným uživatelem. Ochrana soukromí a vytvoření bezpečného prostředí pro děti, pedagogy i ostatní zaměstnance  jsou pro mě jako ředitelku školy prioritou a nechci tento životně důležitý  pocit  narušovat možným rizikem ohrožení. 

Pokusíme se tedy i nadále existovat i fungovat bez tohoto komunikačního kanálu. Vyžádají-li si okolnosti změnu v rozhodnutí, jsem připravena tak učinit.