SRAZ: v pondělí 27. 2. 2017 v 8:40 hod. ve vestibulu metra Nádraží Holešovice (odjezd v 9:00 z autobusového nádraží)

PŘÍJEZD: v úterý 28. 2. 2017 v 15 hod. na autobusové nádraží Holešovice -> PŘÍJEZDEM KONČÍ AKCE ŠKOLY.

Aktuálně se v médiích i na politické úrovni řeší téma, které se primárně týká předškolních dětí. Málokdo si ale uvědomuje, že významně zasahuje i věkové skupiny starší. Mám na mysli odklad povinné školní docházky.

Již delší dobu je velikou módou posílat děti do školy hluboce po dosažení šesti let věku, kdy má být zahájena povinná devítiletá školní docházka. Maminky na pískovištích či dnes spíše v dětských hernách obchodních center hlásají, jak chtějí prodloužit svým dětem bezstarostný život bez školních povinností, časného vstávání či srovnávání a porovnávání mezi vrstevníky. Notují si a podporují svůj zdravý úsudek milujících rodičů. Skoro se ale domnívám, že myslí především na sebe a odkládáním školní docházky svých dětí odsouvají vlastní každodenní povinnosti související se školním životem dítěte. Ono je každodenní docházení do školy opravdu velikým náporem na chod rodiny. A není to jenom o přípravě svačin, o které se doposud rodiče nemuseli starat, neboť dítě mělo kompletní jídlo zajištěné ve školce. Je to především o poskytování obrovské psychické podpory při utváření nových sociálních vztahů mezi vrstevníky nebo při prožívání prvních neúspěchů či nespravedlností. Je to především o nastolení týdenního a denního řádu a pravidelností, které dávají dítěti jistotu a stabilitu. Nechat dítě ve školce je pro rodiče prostě a jednoduše pohodlnější. Ovšem pouze zpočátku. Jak jde čas, začne se ukazovat, že vycházet základní školu skoro v sedmnácti letech je nezdravé, a to nemluvě o dospělých maturantech, kterým se navíc může stát, že v průběhu své docházky do školy musejí z různých příčin opakovat ročník(roční studium v zahraničí, nemoc, přestup na jinou školu apod.).

Jako ředitelka střední školy se často setkávám s maturanty, kterým táhne na krásných dvacet či dvacet jedna let. V lavicích již nesedí dospívající děti, sedí v nich dozrávající mladí lidé, chcete-li adolescenti. A to není z psychologického ani sociologického hlediska dobrý stav. Dvacetiletý člověk má totiž naprosto odlišné potřeby než dospívající puberťák. Dvacetiletý student potřebuje jiný lidský přístup, jiná pravidla, jiné prostředí nebo alespoň jiný způsob výuky. Dvacetiletý člověk si o svém životě chce rozhodovat výhradně sám, nesnese neustálou kontrolu, nedůvěru, podezíravost a infantilní chování nás dospělých. Potřebuje být plně svébytný, autentický a samostatný. Chce chodit do práce, chce mít jiné výzvy než je pololetní písemka, chce za sebe plně zodpovídat. Ve střední škole ho čekají třídní kniha, studijní průkaz, přezouvání a nedůstojné zvonění. Tyto skutečnosti mu otravují život, demotivují ho a omezují. Jediné, na co myslí, je být ze školy už pryč a začít žít plnohodnotný dospělý život. My učitelé se za to na ně zlobíme, nutíme je chovat se stejně, jako když jim bylo patnáct, říkáme jim, že jsou nezodpovědní a nezralí vstoupit do velkého světa. A přitom opak je pravdou. Většina takto starých studentů jsou dospělí a hotoví lidé. 

Bohužel pravdou navíc bývá, že v této nezdravé situaci jsme my učitelé osamoceni, neboť rodiče od plnoletých dětí dávají ruce pryč, se školou již přestávají komunikovat a veškerou zodpovědnost přesouvají na ně. Na jakékoliv schůzky nedocházejí, protože plnoletý student se může zastupovat sám. Ruce mají přitom učitelé svázané školním řádem, který je nastaven především pro mladší děti. 

Vítám tedy diskuzi nad tímto tématem. Říkám si, konečně si toho pedagogičtí psychologové a ministerští úředníci všimli! Ministerstvo školství navrhuje dělat zápisy do prvních tříd až v dubnu a ne v lednu či únoru, jak tomu je nyní. Je to správné rozhodnutí, neboť za sedm měsíců od lednového zápisu – odkladu, mnoho dětí udělá veliký pokrok a v září je plně připraveno zahájit školní docházku. Dnes to ale není možné a dítě je nuceno další celý rok chodit spát po obědě, oblečení si dávat do rákosníčka nebo kočárku, hrát si s tříletými na pískovišti a mýt si ruce u malého umyvadélka.

A tak, milí rodiče, jestli ještě budete mít příležitost se rozhodovat, zda prodloužit svému dítěti školkové dětství, spočítejte si, kolik bude vaší ratolesti u maturity. Možná se pak rozhodnete jinak.

V příloze naleznete podrobný popis zkoušek YLE (Young Learners English tests).

Milí soutěžící, první semifinále soutěže ,,Víte, že...?" je za námi. V příloze naleznete výsledkovou listinu a změnu v organizaci soutěže, která vás jistě potěší! :)

Těšíme se na vás v dalším kole!