Studenti 3. A, kteří se účastní environmentálního kurzu v Horním Maršově, dorazili v pořádku na místo a pochutnávají si na obědě.

Studenti, kteří se účastní environmentálního kurzu, dorazili v pořádku.

Vážení čtenáři, máme pro vás první FRESH školního roku 2016/2017.

Příjemné počtení.

Hurá! Zase se někdo slitoval a učitelům přidal pár stovek. Místo 26 400 má nějaký učitel 27 100. To sice není bezvýznamné navýšení platu, ale ideální stav to v žádném případě není. Přesto se všichni radují. Být pouze řadovou kantorkou, asi bych se radovala také. Jenže já situaci vyhodnocuji jako ředitelka soukromé školy. Pro pochopení souvislostí  je potřeba říct, že jsem přes deset let byla kantorkou běžné veřejné školy, a tak mohu srovnávat fungování škol dvou rozdílných zřizovatelů. Samozřejmě mi je jasné, že mezi školami jsou v kvalitách vzdělávání obrovské rozdíly jako je tomu i v jiných odvětvích, ovšem se svojí pětadvacetiletou zkušeností si troufám vyjádřit se k aktuální situaci. 

Určitě navýšení učitelům přeji. Dělají práci, která je psychicky velmi vyčerpávající a náročná, ostatně jako všechna povolání, kde je každodenní lidský kontakt neodmyslitelný. Když chce učitel opravdu vyučovat kvalitně, moderně, efektivně, ale zároveň alespoň občas zábavně, musí na sobě hodně pracovat. Je to dáno především tím, že se společnost neustále vyvíjí a proměňuje a škola by měla s těmito změnami držet krok. A tak učitel, aby byl pro žáky přirozenou autoritou a inspirací, by měl sledovat nové vědecké objevy, společenské trendy, měl by číst noviny, chodit na přednášky, číst odborné knihy. Také by měl být k sobě náročný, zvyšovat své sebevědomí a kompetence.  Potom by měl také umět získané nové vědomosti či dovednosti včleňovat do každodenního vyučovacího procesu, a tak ho obohacovat, inovovat a rozvíjet. Ukončení pedagogické fakulty by mělo být začátkem dalšího vzdělávání, daleko více komplexnějšího, ne jeho koncem. No a to je ten kámen úrazu. Většina českých učitelů toto totiž nedělá.  Většina si hoví ve svých staromódních přípravách, v nemoderních didaktických postupech, v málo efektivních vyučovacích metodách. Tvrdě jedou v hluboce vyjetých kolejích, i když je slyšíte neustále naříkat, co všechno nového musí dělat a že jsou  jiné požadavky a nároky stejně zbytečné a nesmyslné, že  si vždycky vystačili s křídou a tabulí, tak proč to měnit, že děti jsou horší a horší….. a tak dále a tak dále. Když pak chcete vědět o jejich práci více, nedozvíte se nic překvapivého. Řeknou Vám, že toto povolání dělají hlavně proto, že mohou chodit brzy domů, že mají mnoho volného času a že mají dlouhé prázdniny (Zvláštní je, že učitele nikdy neslyšíte říkat, že si vybírá dovolenou. On má přece prázdniny). A ono to tak ale opravdu je. Kdykoliv mají děti volno, a to ať z důvodů prázdnin, či oblíbeného ředitelského volna, většina škol zeje prázdnotou. Vždy je to pro mě zarážející a vždy si kladu otázku, proč ředitelé nevyužívají tyto vzácné okamžiky, kdy žáci nejsou ve škole, ke vzdělávání pedagogů, k analýzám, evaluaci, k metodickým, koncepčním či jiným poradám, k obměně výzdoby školy a podobně. Každý ředitel školy zodpovídá kromě jiného za další vzdělávání pedagogických pracovníků, dokonce je naší povinností vytvářet plán této činnosti. A kdy jindy se může sborovna vzdělávat lépe, než právě v době prázdnin! Ve škole je klid, jsou v ní všichni pedagogové, tedy ideální příležitost pro semináře, přednášky, workshopy nebo inovace další práce.

Všechny vedlejší prázdniny (míněno podzimní, pololetní apod.) využíváme na našem gymnáziu pro tyto činnosti. Koná se buď školení s externím lektorem, nebo uskutečňujeme i školení s lektorem z řad pedagogů. Například v loňském školním roce jsme jedno školení měli zaměřené na tvorbu a užití myšlenkové mapy ve výuce, další na principy nenásilné komunikace nebo na roli otázek ve výuce, jindy jsme pozvali lékařku, která nám sdělovala, jak se chovat, když máte epileptického žáka, probíhala setkání se školní psycholožkou, nebo jsme měli metodické porady. Každý takový den je velmi přínosný, svým způsobem zábavný a pro pedagogy obohacující. Vždy zajistíme k obědu něco dobrého a my si v klidu a pohromadě vychutnáváme vzácné školní okamžiky, při kterých se navíc upevňuje přátelské klima sborovny. Ano, uvědomuji si, že je to neobvyklé a že bohužel i mnoho učitelů na tuto skutečnost není připraveno. Mám zkušenost, že učitelé přicházející na naši školu především z veřejných škol, se diví a pozastavují nad tím, proč nemají volno. Nevnímají potřebu se dále vzdělávat a zdokonalovat. A tak se také stane, že takový pedagog po roce či dvou odchází zpátky na veřejnou školu, kde nároky na něj nejsou tak vysoké. A s tím se jako člověk, kterému velmi záleží na stavu úrovně českého školství, nemohu smířit. Takže! Pokud udělá stát „á“, měl by také udělat „bé“.  Přidejme učitelům, ale něco za to chtějme. Více práce, více seberozvoje, více proaktivity. 

Jestliže se nezmění vnímání významu dalšího vzdělávání pedagogů, aby rostla jejich společenská prestiž, pak zvyšování platů nic, ale vůbec nic nevyřeší. Když nebude na učitele existovat tlak státu, ale i rodičů a společnosti, když nebude muset učitel držet krok se studentem, když bude moci setrvávat v hluboké nevědomosti a přitom si myslet, že už nic nepotřebuje dalšího vědět, kdo si toto povolání bude vybírat?

Na konec malá poznámka. Přidáno bylo pouze učitelům veřejných škol. Školy soukromé, ač pracovní tempo a nasazení jsou v nich vyšší, ostrouhaly.