"Kam kráčíš Ameriko”

Beseda s tvůrci podcastu Nový svět

„Pokud řádu nelze dosáhnout obecnou shodou ani jej vnutit silou, pak nelze jinak než jej za cenu katastrof a nelidskostí ukout ze zkušenosti chaosu.“ Henry Kissinger

Je těžké si představit stav, ve kterém by se Evropa musela nacházet, který by lépe naplňoval citát z knihy Světový řád od amerického diplomata a státníka Henryho Kissingera. Chaos, který za posledních pět let Evropa zažívá, je přímým důsledkem neschopnosti států dosáhnout shody v podstatě na čemkoliv. Chceme bezpečnou Evropu, ale nejsme schopni se shodnout na ochraně vnějších hranic a nastolení přísnějších migračních pravidel. Chceme nízkoemisní energetiku, ale nejsme schopni se shodnout na vhodném energetickém mixu, který by zachoval naši průmyslovou a životní úroveň a zajistil naši energetickou bezpečnost. Chceme pomoci Ukrajině bránit se před ruskou agresí, ale bojíme se reálnou moc opravdu poslat a zastavit imperialistické choutky Vladimira Putina. Chceme ekonomický růst, ale nejsme ochotni pro něj pracovat a významně investovat do techologií budoucnosti. Zavládl chaos a místo růstu máme stagnaci, místo prosperity drahé energie a místo bezpečnosti další vlnu nekontrolované migrace a zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě. Dalo by se říci, Quo vadis, Evropo? Nad touto otázku bychom měli všichni vést debatu mnohem častěji, jelikož i náš postoj je směrodatný. Možná by stačilo z politiky udělat sport, protože pak by ji každý z nás bral vážně.

Když se ale podíváme za velkou louži, najdeme naše západní spojence ve velice podobném stavu. Po znovuzvolení amerického prezidenta Donalda Trumpa zavládl ve Spojených státech a následně i ve světě chaos a stále panuje nejistota. Administrativa 47. prezidenta USA může dopadnout úplně všelijak. Vítězi ale i poraženými můžeme být všichni. Spojené státy se začaly zapouzdřovat již za administrativy Barracka Obami a jejich ústup se za Donalda Trumpa a Joe Bidena jen prohloubil. Amerika byla od konce Druhé světové války pro Evropu naprosto předvídatelným partnerem a nadstandardním spojencem. Tato doba se zdá, že je u svého konce a vliv USA na svět bude jiný. Jiný, nikoliv horší či lepší, to ukáže jen čas. Stejně jako u Evropy je tedy na místě zeptat se: Quo vadis, Ameriko?

Touto otázkou se zabývali tři komentátoři podcastu Nový svět, tedy novinář Michal Půr, historik Martin Kovář a egyptolog a senátor Parlamentu ČR Miroslav Bárta. Naše škola měla jedinečnou možnost zúčastnit se této celovečerní debaty, která proběhla v divadle Hybernia ve středu 22. ledna. Studenti předmětu Mezinárodní vztahy (8.A a 8.C) a mezinárodního semináře IRS (3.D a 5.E) měli možnost poslechnout si názory nejen tří komentátorů, ale i jejich hostů: bývalého velvyslance při NATO Jakuba Landovského a náčelníka Generálního štábu Armády ČR Karla Řehky. Narozdíl od Evropy a USA se řečníci v jedné věci shodli. Nástupem Donaldu Trumpa začíná nový věk USA. Možná to znamená, že USA již nebude nenahraditelným partnerem a bezpečnostním garantem Evropy. Možná to znamená, že doba bez velkých válek a předvídatelného mezinárodního dění končí. Možná to znamená, že USA již nebude celosvětový hegemon. Možná to ale také znamená naprostý opak. To v dnešní době ještě nemůžeme říci, ale jedno je jisté. Měli bychom se nejen ptát, kam kráčí Amerika a kam kráčí Evropa, ale měli bychom být těmi, kteří směr a cíl budeme sami formovat, i když třeba jen v našem vlastním životě nebo ve vlastní zemi. Je čas kráčet a ne se jen dívat na to, jak svět kráčí bez nás a my jsme jen pouhý pozorovatel.

Děkujeme týmu Nový svět za pozvání na tuto jedinečnou akci a budeme se těšit na další spolupráci.

Mgr. Šimon Zajíček

Jednatel GMVV a vyučující předmětu MZV a IRS

Před několika lety navázalo naše gymnázium GMVV spolupráci s Japonskou školou, která se nachází v sousední pražské části, a to v Řepích. Pro představu čtenáře je to severně 2,1 km vzdušnou čarou od budovy GMVV ve Stodůlkách.

Spolupráce se od prvního roku zaměřuje na vzájemnou výměnu učitelů (kolikátý rok spolupráce to vlastně je, ví snad jen kronika..). Tedy určití učitelé z Japonské školy navštíví naše žáky a určití učitelé našeho gymnázia navštíví Japonskou školu. Nejde pouze o návštěvu, nýbrž konkrétní výuku, která je podstatou samotné spolupráce. Pro žáky je obohacující, pokud zažijí výuku v jiném stylu a pro učitele to platí taky, pokud uvidí odlišně fungující třídní kolektiv (jiná kultura – jiná mentalita).

V letošním školním roce proběhla spolupráce na začátku února 2025. Respektive spolupráce trvá pořád, jen to domlouvání kdo a kdy přijede, zabralo celý půlrok… Akce proběhla ve třídě 2.A. Do Stodůlek přijel pan učitel Yagami a slečna učitelka Nakamichi. Oba se pochlubili sice klasickou frontální výukou, ale v netypickém japonském stylu, která se vyznačuje ohromným entuziasmem. Pan Yagami ve svém 25 minutovém bloku seznámil žáky s rozdíly mezi českým a japonským baseballem. Slečna Nakamichi pohovořila a japonském písmu. Po její lekci byli žáci schopni napsat své jméno v Japonštině. Možná vyvstává otázka, jak může učit japonský učitel české žáky? Bez angličtiny by to nebylo možné.

Z našich pedagogů měli tu čest předstoupit před třídu 16 japonských studentů Lucie Vohlídalová a Natálie Moiseeva. Všichni zainteresovaní se shodli na tom, že je to velmi zajímavá zkušenost. Zkušenost a spolupráce, ve které chceme pokračovat.

Na závěr patří dík slečně učitelce Miki Straka z Japonské školy, která se mnou organizaci úspěšně dotáhla do finální podoby.

Mgr. Jakub Janalík

Dne 4. února 2025 proběhla na Japonské škole hodina o české kultuře, kterou jsme s kolegyní Natalií Moiseevou realizovaly formou tandemové výuky. 

V úvodu hodiny jsme studentům představily základní informace o České republice prostřednictvím prezentace. Seznámily jsme je s geografií, historií, českou kuchyní a známými českými osobnostmi. Prezentace byla interaktivní, ptaly jsme se studentů, co už o naší zemi vědí, kde byli a co ochutnali. Následovala aktivita, ve které měli studenti přiřadit obrázky českých jídel k jejich popisům. Jako odměnu dostali ochutnávku tradičních českých koláčů, což všechny velmi potěšilo. Poté jsme pokračovaly kvízem, který ověřoval jejich znalosti získané z předchozí prezentace. Na závěr hodiny jsme studentům pustily krátké video se základní českou konverzací. K tomu dostali pracovní list, na němž byla konverzace přepsána v angličtině, a lístky s českými frázemi, které měli přiřadit k odpovídajícím anglickým částem. Cílem bylo, aby se seznámili se základními českými slovy a frázemi a uměli je aplikovat. Celkově se hodina velmi zdařila. Japonští studenti se do všech aktivit s nadšením zapojili a projevili velký zájem o českou kulturu. My, s kolegyní Natalií, jsme byly rády, že jsme si mohly vyzkoušet formu tandemové výuky a že připravené aktivity studenty bavily.

Mgr. Lucie Vohlídalová a Mgr. Natalia Moiseeva

Po stopách dějin: Historická výročí očima studentů

Jedním z důležitých cílů našeho gymnázia pro letošní školní rok je připomenutí významných historických událostí 20. století a přiblížení těchto zásadních dějinných mezníků našim studentům. Konkrétně se jedná o pětatřicáté výročí sametové revoluce, jež proběhlo v listopadu 2024, a osmdesát let od konce druhé světové války, které si spolu s celým světem budeme připomínat v květnu tohoto roku.

Vedle již proběhlých a chystaných akcí se na naplňování tohoto cíle školy aktivně podíleli také studenti semináře tvůrčího psaní pod vedením spisovatelky Kateřiny Surmanové. Společně připravili nové číslo školního časopisu KlamOFFka, které se z velké části věnuje právě listopadovým událostem nejen roku 1989, ale také podzimu 1939. Redakce si záběr rozšířila ještě o srpen 1968, protože mezi všemi třemi událostmi sledovala linku odvahy obyčejných lidí a podílu studentského stavu na aktivním odporu vůči tyranským režimům. Účastníci semináře se profesionálně zhostili rozhovorů s pamětníky, vytvoření přehledné časové osy i povedeného grafického zpracování plného dobových fotografií. Na layoutu odvedl obrovský kus práce Marek Strach (3.H).

Emma Inward (3.H) si například povídala s Janem Dobrovským, synem novináře a diplomata Luboše Dobrovského, který o srpnové invazi sovětských tanků působil jako zpravodaj Československého rozhlasu v Moskvě a domácí kolegy varoval, jakou propagandu o Pražském jaru Kreml šíří. „Utkvělo mi zoufalství z pocitu, že silou jde zastavit úplně všechno. Ale taky, že není možné se poddat, zlomit a vzdát. Je nutné bojovat za svobodu, ať to stojí, co to stojí, protože jinak život nemá smysl,“ řekl mimo jiné Dobrovský.

Lea Konaković (5.E) zase vyrazila za právníkem Radkem Pokorným, aby se s námi podělil o svoje vzpomínky na pochod z Albertova a střet s ozbrojenci na Národní třídě. A na to, jak všichni jásali, když se z hlášení v metru dozvěděli, že režim opravdu padl.

Věříme, že cesta studentů po stopách nedávné minulosti jim pomůže lépe pochopit důležitost klíčových událostí našich dějin. Na články, které studentská redakce připravuje ke květnovému výročí, se můžete těšit v příštím čísle KlamOFFky!

PhDr. Kristýna Bernardová, Mgr. Kateřina Koutníková