Krysař se představuje
- Zveřejněno v JSME ONLINE
Studenti tercií v rámci četby symbolistické Dykovy novely „Krysař“ zkoušeli napsat charakteristiku titulního hrdiny z jeho vlastního pohledu. Přinášíme pár nejzdařilejších textů.
VYPRAVOVÁNÍ KRYSAŘE
Mnoho zemí, měst, údolí i plání jsem prošel. Za ta léta se to na člověku podepíše. Mnoho lidí jsem viděl a mnoho příběhů jsem slyšel. Všechny mi ale pouze potvrzují, jak prohnilé a zkažené je lidstvo. Jak lidé nenávidí, ale také milují. Jenže já jsem realista. Vidím věci tak, jak jsou. Vidím a vnímám, že nakonec krysy, které topím jsou méně odporné než obyvatelé, jež mi za to slíbili odměnu. Já jsem ovšem také jenom člověk. To vše se změnilo, když jsem potkal Agnes. Byla to sladká dívka, a i v mém popraskaném a seschlém srdci vzbudila cit a lásku.
Věra B., 3.C
Já jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař. Chodím od města k městu. Lidé mě vidí rádi přicházet, ale odcházet mě vidí mnohem raději. To nejspíš kvůli mé píšťale. Je mocná. A já s ní ještě mocnější. Navštívil jsem tolik vesnic, hodně jsem toho zažil. Mám pětkrát více zkušeností než normální člověk. Vím, co je soucit. Rád také pomohu. Ale jsem samotář, společnost se mi cizí. Nejradši trávím čas sám se sebou. Tedy, dokud jsem nepoznal Agnes. Teď je vše jinak. Nikdy jsem nemiloval, nemohl jsem. Láska mi nedovolíl opustit město, ač jsem zde dokončil svou práci. Váže mě v něm. To krysař nesmí dovolit, ale já neodolal tomu hřejivému pocitu. Zamiloval jsem se. Nikdy jsem se necítil lépe. O to více bolí toho milovaného ztratit. Z necitlivého člověka se stal milující. Tak mě Agnes změnila. Tak mě změnila láska.
Anna V., 3.C
Já jsem Krysař. Nosím plášť s kapucí v černé barvě. Já jméno nevlastním, ale nosím velkou moc. Umím zbavit jakékoliv město krys, ale ne zadarmo. Jestli nezaplatí, zaplatí mi za to jinak. Chcete vědět, jak to dělám? No, nikomu to neříkám, ale udělám výjimku. Všechny krysy svojí silou a hrou na píšťalu přilákám k řece, kde se pak utopí. Lidé se ke mně chovají s odporem. Normálně nemám srdce, ale jednou jsem potkal v Hammeln hodnou dívku. Poprvé v životě jsem cítil lásku, ale také naposledy. Věci se nezdařily...
Donovan G., 3.C
Jsem Krysař. Nemám jiné jméno, nijak se nejmenuji. Vždycky jsem byl úplně sám. Nikoho nemám, protože nikoho ani nepotřebuji. Naopak, všichni potřebují mě. Potřebují mě, abych jejich domovy zbavil krys. To je mé poslání. Putuji z jednoho města k dalšímu, od vesnice k vesnici. Nikde se neukotvuji, nikde nemám závazky. Jsem naprosto nezávislý a tak mi to i vyhovuje. Ale město Hameln mě změnilo. Agnes, žena, do které jsem se zamiloval, mě změnila. Od prvního setkání jsem věděl, že Agnes je ta pravá. Ta jediná, na kterou jsem se, ač nevědomě, upoutal. Nejprve jsem se těch pout obával. Děsila mě představa, že budu s někým navždy spojen. Vždycky jsem si přece stavěl na tom, že nikoho nepotřebuji. Vzdoroval jsem tomu pocitu, který ve mně pořád sílil. Ale nedokázal jsem ho potlačit. Nedokázal jsem se smířit s tím, že jsem k někomu nevratně vázal. Chtěl jsem i odejít, ale cosi mě táhlo zpět. S Agnes jsem také pocítil pro mě zcela novou emoci – žárlivost. Zaskočilo mě to, jelikož to úplně zničilo mou snahu o tu původní lhostejnost. Nebyl jsem si jistý, jestli se měním k lepšímu, nebo k horšímu. Přestával jsem si být jistý ve spoustě věcí. Nakonec bylo pouto tak silné, že jsem následoval Agnes, i přesto, že to mohlo znamenat smrt. Poddal jsem se pokušení a objevil jsem plnou moc píšťaly. To, že byla stvořena na víc, než jen na ubohé topení krys, jsem si přiznal pozdě, ale přeci jen. Stáhl jsem tedy pomocí ní i všechny ostatní s sebou do propasti. Jsem příliš hrdý na to, abych je nechal bez trestu za jejich zradu.
Ema M., 3.C
Ani nevím, odkud nebo z jaké země pocházím. Přišel jsem zdaleka na pozvání konšelů z Hammeln. Mým úkolem je vyhnat dotěrné krysy z tohoto města. Jsem vysoké postavy a štíhlý jako lunt. Šediny v mých vlasech prozrazují, že již nejsem mlád. Mé černé pátravé oči jsou však v neustálém střehu, zda nespatří krysy, kterých je tu bezpočet. Ještě že ty hlodavce nemusím chytat svýma jemnýma, drobnýma rukama. V jádru jsem dobrý člověk, ale není radno mne podvádět, to se pak naštvu a pro pomstu nejdu daleko. Často přemýšlím a dumám o věcech, které jsou těžko k pochopení. Jsem důležitá, ale obávaná osoba...
Daniel B., 3.C
