Předpokládám, že v médiích jste zaregistrovali, přijetí nových rámcových vzdělávacích programů pro základní školu schválených ministrem školství. Je tedy naší povinností na nižším stupni gymnázia tuto revizi reflektovat v našem školním vzdělávacím programu. Velmi brzo budeme muset rozhodnout, zda budeme vycházet z našeho současného vzdělávacího programu, nebo zda vytvoříme nový, založený na jiném principu. Počáteční práce se již na naší škole rozběhly a s učiteli již o nových příležitostech hovoříme. Velmi pozitivní zprávou je, že naše školní vzdělávací programy pro jednotlivé obory odpovídají současným trendům ve vzdělávání a že změny, které bychom měli implementovat, pro nás nebudou příliš velké. Mluvím například o projektovém vyučování, které je moderní a komplexně rozvíjí žáka a navíc od prvopočátku je velmi detailně propracované. I nové zavádění odborných stáží do našeho kurikula koresponduje s požadavky nových vzdělávacích programů. 

V uplynulých měsících jsme navíc aktualizovali současné školní vzdělávací programy, a to v některých vzdělávacích oblastech, například v jazykové jsme zvyšovali náročnost a upřesňovali vzdělávací výstupy žáků. Aktualizace se promítá i do nabídky seminářů, které chceme uchopit šířeji a komplexněji, to znamená, semináře nebudou odpovídat předmětům, ale širším oblastem (propojení dějepisu a základů společenských věd, nebo propojení přírodovědných předmětů). Tímto chceme naše studenty vést k většímu porozumění dějů a souvislostí v globalizované společnosti či v živé i neživé přírodě. 

Pustili jsme se i do přesnějšího popisu profilu našeho absolventa. Ten odpovídá našim čtyřem pilířům koncepce vzdělávání, a to zdravý občan, kreativní občan, digitální občan a globální občan. 

V následujících vydáních ReFreshe vás s novou aktualizací školních vzdělávacích programů budeme seznamovat. Stejně tak vás budeme informovat o přípravách nového školního vzdělávacího programu pro nižší ročníky víceletého gymnázia.

Mgr. Renáta Zajíčková, 

ředitelka školy

"Kam kráčíš Ameriko”

Beseda s tvůrci podcastu Nový svět

„Pokud řádu nelze dosáhnout obecnou shodou ani jej vnutit silou, pak nelze jinak než jej za cenu katastrof a nelidskostí ukout ze zkušenosti chaosu.“ Henry Kissinger

Je těžké si představit stav, ve kterém by se Evropa musela nacházet, který by lépe naplňoval citát z knihy Světový řád od amerického diplomata a státníka Henryho Kissingera. Chaos, který za posledních pět let Evropa zažívá, je přímým důsledkem neschopnosti států dosáhnout shody v podstatě na čemkoliv. Chceme bezpečnou Evropu, ale nejsme schopni se shodnout na ochraně vnějších hranic a nastolení přísnějších migračních pravidel. Chceme nízkoemisní energetiku, ale nejsme schopni se shodnout na vhodném energetickém mixu, který by zachoval naši průmyslovou a životní úroveň a zajistil naši energetickou bezpečnost. Chceme pomoci Ukrajině bránit se před ruskou agresí, ale bojíme se reálnou moc opravdu poslat a zastavit imperialistické choutky Vladimira Putina. Chceme ekonomický růst, ale nejsme ochotni pro něj pracovat a významně investovat do techologií budoucnosti. Zavládl chaos a místo růstu máme stagnaci, místo prosperity drahé energie a místo bezpečnosti další vlnu nekontrolované migrace a zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě. Dalo by se říci, Quo vadis, Evropo? Nad touto otázku bychom měli všichni vést debatu mnohem častěji, jelikož i náš postoj je směrodatný. Možná by stačilo z politiky udělat sport, protože pak by ji každý z nás bral vážně.

Když se ale podíváme za velkou louži, najdeme naše západní spojence ve velice podobném stavu. Po znovuzvolení amerického prezidenta Donalda Trumpa zavládl ve Spojených státech a následně i ve světě chaos a stále panuje nejistota. Administrativa 47. prezidenta USA může dopadnout úplně všelijak. Vítězi ale i poraženými můžeme být všichni. Spojené státy se začaly zapouzdřovat již za administrativy Barracka Obami a jejich ústup se za Donalda Trumpa a Joe Bidena jen prohloubil. Amerika byla od konce Druhé světové války pro Evropu naprosto předvídatelným partnerem a nadstandardním spojencem. Tato doba se zdá, že je u svého konce a vliv USA na svět bude jiný. Jiný, nikoliv horší či lepší, to ukáže jen čas. Stejně jako u Evropy je tedy na místě zeptat se: Quo vadis, Ameriko?

Touto otázkou se zabývali tři komentátoři podcastu Nový svět, tedy novinář Michal Půr, historik Martin Kovář a egyptolog a senátor Parlamentu ČR Miroslav Bárta. Naše škola měla jedinečnou možnost zúčastnit se této celovečerní debaty, která proběhla v divadle Hybernia ve středu 22. ledna. Studenti předmětu Mezinárodní vztahy (8.A a 8.C) a mezinárodního semináře IRS (3.D a 5.E) měli možnost poslechnout si názory nejen tří komentátorů, ale i jejich hostů: bývalého velvyslance při NATO Jakuba Landovského a náčelníka Generálního štábu Armády ČR Karla Řehky. Narozdíl od Evropy a USA se řečníci v jedné věci shodli. Nástupem Donaldu Trumpa začíná nový věk USA. Možná to znamená, že USA již nebude nenahraditelným partnerem a bezpečnostním garantem Evropy. Možná to znamená, že doba bez velkých válek a předvídatelného mezinárodního dění končí. Možná to znamená, že USA již nebude celosvětový hegemon. Možná to ale také znamená naprostý opak. To v dnešní době ještě nemůžeme říci, ale jedno je jisté. Měli bychom se nejen ptát, kam kráčí Amerika a kam kráčí Evropa, ale měli bychom být těmi, kteří směr a cíl budeme sami formovat, i když třeba jen v našem vlastním životě nebo ve vlastní zemi. Je čas kráčet a ne se jen dívat na to, jak svět kráčí bez nás a my jsme jen pouhý pozorovatel.

Děkujeme týmu Nový svět za pozvání na tuto jedinečnou akci a budeme se těšit na další spolupráci.

Mgr. Šimon Zajíček

Jednatel GMVV a vyučující předmětu MZV a IRS

Před několika lety navázalo naše gymnázium GMVV spolupráci s Japonskou školou, která se nachází v sousední pražské části, a to v Řepích. Pro představu čtenáře je to severně 2,1 km vzdušnou čarou od budovy GMVV ve Stodůlkách.

Spolupráce se od prvního roku zaměřuje na vzájemnou výměnu učitelů (kolikátý rok spolupráce to vlastně je, ví snad jen kronika..). Tedy určití učitelé z Japonské školy navštíví naše žáky a určití učitelé našeho gymnázia navštíví Japonskou školu. Nejde pouze o návštěvu, nýbrž konkrétní výuku, která je podstatou samotné spolupráce. Pro žáky je obohacující, pokud zažijí výuku v jiném stylu a pro učitele to platí taky, pokud uvidí odlišně fungující třídní kolektiv (jiná kultura – jiná mentalita).

V letošním školním roce proběhla spolupráce na začátku února 2025. Respektive spolupráce trvá pořád, jen to domlouvání kdo a kdy přijede, zabralo celý půlrok… Akce proběhla ve třídě 2.A. Do Stodůlek přijel pan učitel Yagami a slečna učitelka Nakamichi. Oba se pochlubili sice klasickou frontální výukou, ale v netypickém japonském stylu, která se vyznačuje ohromným entuziasmem. Pan Yagami ve svém 25 minutovém bloku seznámil žáky s rozdíly mezi českým a japonským baseballem. Slečna Nakamichi pohovořila a japonském písmu. Po její lekci byli žáci schopni napsat své jméno v Japonštině. Možná vyvstává otázka, jak může učit japonský učitel české žáky? Bez angličtiny by to nebylo možné.

Z našich pedagogů měli tu čest předstoupit před třídu 16 japonských studentů Lucie Vohlídalová a Natálie Moiseeva. Všichni zainteresovaní se shodli na tom, že je to velmi zajímavá zkušenost. Zkušenost a spolupráce, ve které chceme pokračovat.

Na závěr patří dík slečně učitelce Miki Straka z Japonské školy, která se mnou organizaci úspěšně dotáhla do finální podoby.

Mgr. Jakub Janalík

Dne 4. února 2025 proběhla na Japonské škole hodina o české kultuře, kterou jsme s kolegyní Natalií Moiseevou realizovaly formou tandemové výuky. 

V úvodu hodiny jsme studentům představily základní informace o České republice prostřednictvím prezentace. Seznámily jsme je s geografií, historií, českou kuchyní a známými českými osobnostmi. Prezentace byla interaktivní, ptaly jsme se studentů, co už o naší zemi vědí, kde byli a co ochutnali. Následovala aktivita, ve které měli studenti přiřadit obrázky českých jídel k jejich popisům. Jako odměnu dostali ochutnávku tradičních českých koláčů, což všechny velmi potěšilo. Poté jsme pokračovaly kvízem, který ověřoval jejich znalosti získané z předchozí prezentace. Na závěr hodiny jsme studentům pustily krátké video se základní českou konverzací. K tomu dostali pracovní list, na němž byla konverzace přepsána v angličtině, a lístky s českými frázemi, které měli přiřadit k odpovídajícím anglickým částem. Cílem bylo, aby se seznámili se základními českými slovy a frázemi a uměli je aplikovat. Celkově se hodina velmi zdařila. Japonští studenti se do všech aktivit s nadšením zapojili a projevili velký zájem o českou kulturu. My, s kolegyní Natalií, jsme byly rády, že jsme si mohly vyzkoušet formu tandemové výuky a že připravené aktivity studenty bavily.

Mgr. Lucie Vohlídalová a Mgr. Natalia Moiseeva