Vážené studentky, vážení studenti,
sešli jsme se dnes, 17. 11. 1989 zde na Albertově, abychom si připomněli
17. listopad 1939. Kdo, když ne my, kdy, když ne teď!
Vážení čtenáři, nebojte, nepřesunuli jste se právě v čase do minulosti. To se naopak „podařilo“ studentům, kteří se sešli poslední říjnovou středu v 15:30 v Praze na Albertově. Vzhledem k chystané exkurzi do Brna a Bratislavy (plánované na 10. - 12. listopad) jsme se rozhodli pro toto datum. Obě akce zahajují sérii zvanou „Po stopách…“, kterou bude tento školní rok historický klub konat (6. 12. to pak bude i prohlídka kostelů zvaná „Po stopách sv. Mikuláše“).
Cílem akce bylo připomenout studentům význam 17. listopadu, ať už šlo o rok 1939 i 1989 a zejména pak vyzdvihnout účast a význam studentů na obou událostech, tedy důvod, proč se tento den slaví Mezinárodní den studentstva.
Na sraz pochodu kopírujícího ten listopadový před 28 lety dorazilo přes 20 účastníků, kteří navíc uposlechli výzvy a přinesli s sebou řehtačky a zejména pak skvělé transparenty. Rekonstrukce listopadových událostí tak mohla začít. Zlí jazykové by mohli namítnout, že nám početně k 20 000 účastníků několik nul chybí, ale ty jsme dostatečně vynahradili entuziazmem a nadšením! První zastávkou na pochodu byla deska v areálu VŠCHT v Praze na Albertově, kde proběhlo seznámení s událostmi 17. 11. 1939. Potěšilo nás, že se dostavili i studenti ze zahraničí hostující na naší škole. Díky překladu některých přítomných i pana profesora Zelinky se tak měli možnost seznámit s částí novodobé historie naší republiky. Z tohoto místa se dlouhý had našeho průvodu vydal k Vyšehradu a další zastávce, kterým byl hřbitov Slavín. Zde si slovo vzal známý odborník na pražské hřbitovy kolega Martin Zelinka a provedl nás mezi velikány, jejichž jména lze na pietním místě nalézt.
Na Vyšehradu se pak odehrála i scéna veskrze aktuální, a to parafráze známého vystoupení Kaisera a Lábuse – hodina dějepisu. Zde autor poznamenává, že byl kolegou Zelinkou k hraní ženské role donucen výhrůžkami vyloučení z historického klubu a podřídil se tak zcela nedobrovolně . Z Vyšehradu se pak Petr, Dušan, Mirek… vydali směrem k poslední zastávce na Národní třídě, kde byla akce zakončena. Po celou cestu budila poměrně velký zájem kolemjdoucích, nejvtipnější byl komentář mladého muže hovořícího ke své slečně (v reakci na jeden z transparentů): „Nežít ve lži. Hustý!“
Chtěl bych na závěr poděkovat všem zúčastněným za pohodový průběh a skvělý přístup, s kolegou Zelinkou jsme si celé odpoledne rozhodně užili a snad jsme nebyli sami. Těšte se na další akce. Bude jich vážně ještě dost.
Bc. Karel Dinda, vedoucí historického klubu
