Rozhovor se studentkou o jejím pobytu v Indii
- Zveřejněno v Ze života
Anandamay je studentkou letošní tercie. V loňském školním měla jedinečnou možnost a strávila tak pět měsíců na studijním pobytu v Indii. O její jedinečné zkušenosti se dočtete více v připraveném rozhovoru. Anandě ještě jednou děkujeme za poskytnutý rozhovor.
V jakém městě jste strávila svůj pobyt v Indii?
Celých 5 měsíců jsem žila v Himáčalpradéši, nejvyšším místě Dharamshala, ve vesnici Talnoo, obklopené Himálajskými horami. Bydlela jsem tam v internátní škole I.S.P.S (International Sahadža Public School) v Himalájích, 2000 m nad mořem.
Jaký byl Váš nejvýraznější první dojem z Indie, když jste přiletěla do země?
V den, kdy jsem přijela, se zrovna slavil svátek zvaný Holy. Je to svátek radosti, kdy lidé házejí barevné prášky a vodu na všechny ostatní. Je to opravdu veselá tradice a lidé si to tam skutečně užívají. I já jsem tento svátek pocítila na vlastní kůži, protože než jsem vstoupila do domu svých přátel v Dillí, tak na mě dva malí kluci z balkonu začali házet balonky naplněné vodou a akvarelovými barvami, a tak jsem byla celá mokrá a obarvená, a kolem mě projížděli lidé na motorkách a volali na mě „Happy Holy“!
Bylo poznat, že obyvatelé Dillí nejsou zvyklí vídat Evropany a celkově lidi s bílou pletí a blond nebo zrzavými vlasy. Takže se mi stávalo, že když jsem šla po ulici, kolemjdoucí na mě zírali, a dokonce si mě i bez mého svolení fotili. Ale rozuměla jsem tomu a nevadilo mi to, takže jsem nic neřešila a brala jsem to pozitivně. Zároveň pro mě bylo opravdu snadné si najít přátele, protože místní lidi opravdu zajímalo, jak funguje svět mimo Indii. Jak jsem brzy poznala, tak Indové mají opravdu otevřená srdce, jsou veselí a zároveň velmi nábožensky založení.
Byla to Vaše první návštěva?
Ano, byla a za těch pouhých 5 měsíců jsem toho hodně zažila!
Jak jste se adaptovala na místní kulturu a zvyklosti během svého pobytu? Bylo to pro Vás náročné?
Na kulturu jsem si vlastně zvykla rychle, bylo to celkem jednoduché, ale neměla jsem snahu si zvyknout na všechno.
Určitě vás napadne otázka, jak jsem si zvykla na jejich tradiční pikantní kuchyni. Odpověď zní, že kuchaři v naší školní jídelně nepřipravovali tak kořeněná jídla jako obvykle, protože to byla mezinárodní škola, na které studovali lidé z celého světa, například z Austrálie, Ruska, USA, Anglie, Iránu a tak dále.
Abych byla upřímná, byli ale velmi přísní, pokud jde o jejich náboženství a rovnosti jiných náboženství, a tak i lidé, kteří nepocházejí z Indie, museli dodržovat stejné náboženství jako všichni ostatní Indové. Oblékali jsme se do tradičních indických oděvů, jedli kulturní jídlo, a dokonce jsme se učili podle jejich osnov – duchovních i akademických. Ale bylo to moc hezké, zažít něco nového a dostat se do kontaktu s tolika odlišnými lidmi a naučit se věci, o kterých jsem ani nevěděla, že se mohu naučit.
Škola byla v Himalájích, tudíž nebyla tak moderní, jak jsme zvyklí. Například jsme nemohli běžně používat naši elektroniku (podle pravidel školy). Byli jsme na tom místě tak izolovaní, že jsme občas neměli ponětí, co se děje venku ve světě – to jsme zjišťovali jenom během rozhovoru s rodiči. Nemohli jsme na žádné sociální sítě (Facebook, Instagram…), bylo to, jako bychom žili v jiném století. Ve století, než existovala elektronika. Ale díky tomu jsem získala tolik různých znalostí a nových zájmů. Dokonce to ovlivnilo mou osobnost, tím lepším způsobem.
Jaká byla Vaše oblíbená místa, která jste v Indii navštívila?
Jak jsem zmínila dříve, celou dobu jsem byla v internátní škole v Himalájích, izolovaná od všeho, ale čas od času jsme se spolužáky a jinými studenty cestovali. Mé oblíbené místo, které jsem navštívila, byla Ilaka. To je hora, na kterou se dostanete jedině tak, že musíte jít pěšky asi 10 hodin. Ve dne je tam velmi horko, ale v noci mohou teploty klesat až k nule. Když jsem tam byla já, tak bylo takové teplo, že jsem byla pouze v tričku a hrála si se sněhem. To bylo poprvé, co jsem byla ve sněhu celé hodiny bez bundy. Je vážně těžké se tam dostat, ale opravdu to stojí za to.
Dozvěděla jste se něco nového o indické kultuře a kuchyni? Jaké jídlo Vás nejvíce zaujalo? :-)
Za celou dobu pobytu v Indii jsem měla jen a jen typická indická jídla. Nejběžnějším jídlem bylo čapati – to je druh placatého, kulatého, tenkého chleba; a dhal – omáčka z různých druhů zeleniny a masa. A pokud máte rádi pikantní jídla, možná byste si rádi dali nějaké mango pikli. To jsou malé kousky manga s různým sladkým a zároveň pikantním kořením.
Jak jste trávila svůj volný čas v Indii? Máte nějaký zvláštní zážitek, který si pamatujete?
Můj jediný volný čas byl po škole, když jsem neměla domácí úkoly nebo kroužky (indická tabla, malovaní, fotbal, šachy…), chodili jsme s mým dobrým přítelem z Austrálie ven a prozkoumávali okolí, kde jsme bydleli. Doufali jsme, že najdeme nějaká zvířata, jako jsou různé opice nebo hmyz. Ale později má učitelka výtvarné výchovy zjistila, že mě zajímá malování a jsem v tom dobrá, a tak chodila 3 hodiny po městě, aby mi sehnala plátno na malování, velké až do pasu. Když mi ho přinesla, tak jsem každý den po vyučování chodila do výtvarné učebny a malovala jsem. Někdy jsem tam zůstávala i celé hodiny a malovala olejovými barvami jeden obraz, jehož zhotovení mi trvalo asi 2 měsíce. Byla tu ještě jedna osoba, se kterou jsme obraz malovali, ale řekla bych, že já jsem byla ta, kdo do toho šel naplno.
Opravdu jsem si to užívala. Vždy mě to uklidnilo a chodila jsem tam nejraději. Malovala jsem tam tak ráda, že jsem čas od času mohla dokonce vynechat některé nepříliš důležité předměty a místo nich jsem chodila malovat. Výsledek mé práce jsem bohužel musela nechat ve škole, na základě prosby vedení školy.
Neděle byl jediný den, kdy jsem neměla školu a celý den jsem měla volno. To znamená, že jsem zkoumala okolí školy a malovala i 5 hodin a více.
Do školy se mnou chodil i jeden desetiletý chlapec z Íránu, napůl Ukrajinec. Hrávali jsme spolu šachy. Byl to šachový génius, porážel všechny ve škole, dokonce ho požádali, aby se zúčastnil celostátního turnaje s mnohem staršími lidmi než on, nakonec vyhrál první místo! Vždycky mě porážel, ale nikdy mě to nenudilo.
Je něco v indické kultuře, co Vás překvapilo nebo oslovilo?
Ještě předtím, než jsem odjela, jsem toho o Indii a její kultuře věděla docela dost. Dokonce umím meditovat a běžně jsem vedla meditace i pro studenty školy. Ale až když jsem tam nějakou dobu žila, zjistila jsem, že svou krásu můžete ukázat nejen tím, jak vypadáte, jaké máte znalosti, jak jste chytří, ale i tím, kolik toho víte o kultuře místních lidí, jak je respektujete a zda o nich víte nějaké zajímavé věci. Lidé si opravdu váží vaší pozornosti, laskavosti a toho, jak jim rozumíte.
Bylo pro ně (pro Indy) opravdu potěšující vidět, že nejen Indové mají rádi svou vlastní tradici a kulturu.
Ovlivnil Vás nějakým způsobem tento pobyt? Co jste si odnesla z této zkušenosti?
O tom bych mohla napsat celé memoáry! O věcech, které jsem se tam naučila a ovlivnily mě. Ale ve zkratce bych řekla, že po tom, co jsem tam žila, se moje osobnost opravdu změnila.
Jeden z hlavních důvodů, proč jsem tam odcestovala, byl zbavit se své úzkosti, stresu a pokusit se najít něco, co by mě v budoucnu mohlo inspirovat k tomu nejlepšímu ve mně. A můžu říct, že toho se mi podařilo dosáhnout.
Jaká byla Vaše největší kulturní zkušenost v Indii?
Vlastně vše, co jsem zažila, bylo pro mě opravdu obrovským kulturním zážitkem. Protože jsem tam žila jako každý jiný Ind, tančila jsem indické tance, hrála na jejich nástroje, učila se sanskrit, a ještě mnohem víc.
Měla jste možnost zažít nějaké indické tradice, oslavy, festivaly? Pokud ano, jaká byla Vaše nejoblíbenější?
Jak jsem řekla, hned první den v Indii jsem zažila tradici zvanou Holy. Ale jinak jsem zažila všechny druhy tradic. Moje oblíbená by byla takzvaná Rakša Bandan. Je to tradice, podle které vám přidělí bratra. Jde o to, že uděláte s jedním konkrétním chlapcem určitý rituál a pak mu dáte provázek na zápěstí. Podle této tradice dbá sestra o duchovní rozvoj svého bratra a bratr dbá o ochranu sestry.
Jaký byl Váš pohled na indický systém ve škole v porovnání s tím, na co jste zvyklá z domova?
Ta škola, ve které jsem studovala, je ICSE internátní škola. To znamená, že je to pokročilá škola blízko úrovně Cambridge a Oxfordu. Zpočátku jsem se bála, že pro mě bude studium opravdu náročné, ale díky tomu, že jsme se učili v angličtině, jsem učivo pochopila rychleji než tady v Čechách (asi je to i proto, že jsem cizinka i v Čechách).
Obecně, co vidím jako výhodu přístupu indického vzdělávacího systému v porovnání s tím, který jsem zažila doma, je to, že indický je mnohem víc založen na praxi. Důraz na teorii byl mnohem menší. Například během hodin fyziky, když jsme studovali vakuum a jak funguje vysavač – z poskytnutých dílů jsme museli vytvořit jeho miniaturní pracovní model.
Máte nějaký zážitek ze setkání s místními lidmi, který Vás nějak dojmul nebo víte, že na něj budete dlouho vzpomínat?
Pro mě je setkání s novými lidmi opravdu zábavné a zajímavé. Dozvíte se od nich různé věci. Zvláště s Indy to bylo mnohem více odlišné v porovnání se všemi ostatními lidmi z Evropy. Jsou tak individuální, znají své hranice a jejich důstojnost je pro ně opravdu důležitá. Samozřejmě jsem potkala mnoho mladých Indů, kteří se orientují „na západ“, a tak se snaží oblékat a chovat se jako lidé mimo Indii. Ale jak jsem řekla, pokaždé jsem se setkala s těmi lidmi, kteří si stojí za svým a jsou hrdí na to, že se nenechali ovlivnit, často nevyspělými, moderními a někdy i špatnými názory a věcmi.
Ještě bych vám ráda řekla o jedné úžasné zkušenosti, kdy jsem byla vybrána s dalšími 9 studenty, abych tuto školu reprezentovala tím, že jsem jela na ceremonii nazvanou MUN, což znamená Model United Nations. Abych to řekla ve zkratce, jako pro studenta GMVV (Gymnázium Mezinárodních a Veřejných Vztahů) pro mě bylo zajímavé a inspirující zúčastnit se akce MUN, protože jsem si tak mohla naživo vyzkoušet, jak jsou země reprezentovány dospělými na mezinárodní úrovni v OSN, a mít tak praktickou zkušenost s tím, jak jsou mezinárodní problémy prezentovány, tlumeny a řešeny v OSN.
Co Vám tato zkušenost z Indie přinesla, a co byste nyní doporučila ostatním, kteří by se chtěli podobně vydat na cestu do Indie?
Chtěla bych poradit mladým lidem, jako jsem já, že nejdůležitější je pro vás vnitřní rozvoj. A jestli se chystáte do Indie, navštěvujte nejen ta pěkná a populární místa jako každý běžný turista.
Je opravdu důležité, abyste projevili svou laskavost a respekt, protože jedině tak vás budou ostatní lidé respektovat také. To neplatí jen pro Indii, ale kdekoli na světě jste.
Budete se chtít někdy vrátit, nebo plánujete jinou destinaci?
Abych byla upřímná, byl to úžasný zážitek a opravdu se pro mě stal přínosným v mnoha ohledech. Ale myslím, že pokud bych tam jela znovu, tak jen na návštěvu, a ne na dlouhodobý pobyt. Zkrátka mám pocit, že patřím sem do Evropy, kde jsem se narodila.
Budova školy, kterou naše studentka Ananda v Indii navštěvovala.
